Bruxismus

Bruxismus – skřípání a vrzání zuby
Často ke mně do ordinace přicházejí pacienti s problémem, o kterém neví, jak ho řešit. Je to bruxismus - intenzivní skřípání zubů, při němž dochází k mechanickému opotřebovávání zubů a může vést až k poničení čelistního kloubu.
Skřípání ruší postiženého ve spaní – nebo to ruší i jeho partnera, podobně jako chrápání. Pacienti se budí s bolestmi během spánku, ať už kloubu nebo svalů v obličeji. Projevuje se v různé míře u většiny populace. Pokud pacient zatíná zuby i při vědomí – tedy ve dne např. při práci na počítači, tomuto stavu říkáme bruxománie. Jak sleduji, lidé, kteří bruxismem trpí, často o problému ani nevědí.
Mohou ale sledovat příznaky na bruxismus poukazující - bolesti čelistí, čelistního kloubu a hlavy nebo přecitlivělost zubů na kyselé a horké.
Bruxismus je pozorovatelný často i u dětí, a to především v době infekčních onemocnění a při rozličných bolestech. Po nemoci zpravidla bez následků zmizí. Většina dětí z toho ale vyroste a onemocnění nemá vliv na čelistní kloub.
K dispozici je historicky zatím široká škála zásahů či léčebných metod, které se používají k léčbě příznaků tohoto onemocnění. Jsou to napříkladMuscle relaxation exercises rehabilitační techniky.Cílem je rozvíjet a posilovat svaly a nastolit jejich rovnováhu. Další metodou, která se používá je užití léků uklidňujících a léků k léčbě úzkosti.
V minulosti byly take zkoumány přístupy jako je psychoanalýza, autosugesce, hypnóza, progresivní relaxace, meditace, selfmonitoring, spánková hygiena. Byly také zkoušeny metody autosugesce před usnutím typu “já se probudím, když začnu skřípat zuby”, což jistě není vhodná metoda, protože naopak přispívá k zvýšení nespavosti.
Sleep Hygiene V oblasti hygieny spánku je dobré se vyhnout stimulantům (čaj, káva, cigarety) několik hodin před spaním a udržování pravidelného rozvrhu, což podporuje lepší spánek. Lepší spánek znamená, že člověk stráví více času v hlubší fázi spánku. Skřípání zubů se totiž vyskytuje hlavně v lehčích fázích spánku.
Biofeedback pracuje na předpokladu, že se pacient může 'odnaučit' toto chování při vědomí. Pacient trénuje pomocí kontrolních vizuálních zvukových signalů – tedy pomocí zpětné vazby. Nicméně, tyto metody mohou být užitečné pro denní bruxismus, ale jejich účinnost je nemožná u pacientů s bruxismem ve spánku.
Zábrusy žvýkacích plošek mají za cíl harmonizovat skusovou rovinu a uvést ji do rovnováhy.Nicméně nejsou tam žádné vysoce kvalitní důkazy na podporu používání těchto technik a jsou nevratné, a proto se obecně nedoporučují jako léčba první volby.
Mezi nejčastější – symptomatickou – a účinnou léčbou je ochranu zubů okluzní dlahou. Jedná se o pryskyřičné “ tlumiče” proti nárazům zubů o sebe – tedy proti sebepoškozování.
Nicméně tyto dlahy doporučuji při komplexní léčbě, kdy s pacientem pracuji na odhalení skutečné příčiny – tedy příčiny stresu.
Nejdůležitější je podle mého názoru odstranění příčiny onemocnění. Zní to logicky, nicméně po příčině se musí pátrat. Mezi příčiny bruxismu patří stres a úzkost. Klienta se tedy cíleně ptám už v první návštěvě, kdy přesně zuby zatíná, pokud je to během dne. Setkávám se tak s různými odpověďmi – např. v práci při náročném úkolu, v situacích, kdy je takzvaně zapotřebí zatnout zuby a něco vydržet. Každý příběh je individuální a je třeba, aby klient spolupracoval na odhalení příčiny. Než příčinu s klientem odhalíme, nosí pacient zmíněnou dlahu.
U dětí je příčinou nervové napětí nebo zlost. U starších dětí problémy ve škole nebo změny v osobním životě - nový sourozenec nebo nový učitel. Dokonce hádka s rodiči nebo se sourozencem může způsobit stres a následně skřípání zubů a svírání čelistí. Podle mé zkušenosti je to projev nějakého zatěžkávacího období v životě dítěte. I tady se příčina může objevit v rozhovoru s rodičem.
Někteří pacienti o tomto problem ani nevědí, ale po upozornění na tento problém už klienti přicházejí na další návštěvu se zjištěním, že si tohoto fenoménu všimli.
Podle mé zkušenosti jsou známky opotřebení patrné již v časném stádiu a přesto někdy zůstávají bez povšimnutí ze strany lékaře i pacienta. V ordinaci vidím těchto případů čím dál tím více. Následky se řeší těžko, protože ztráta nejtvrdší tkáně lidského těla je těžko opravitelná a tato lidská tkáň neregeneruje. I pokud Vám zubní lékař nahradí ztracenou tvrdou tkáň, není vyhráno, pokud toto onemocnění dále trvá. Může dojít i k znehodnocení náhrady – např. korunky nebo výplně.
Když s pacienty vedu rozhovor o možné příčině, někteří mají pocit, že stres prostě je normální, s čímž souhlasím, ale podle mého názoru je třeba stres nějakým způsobem zpracovat. Podívat se na to, co stres způsobuje, jak se němu stavíme, jak ve stresové situaci jednáme. Toto považuji za zdravé chování vedoucí ke zdraví a o to podle mě jde.
Jedna moje klientka dokonce mluví o potlačování sebe sama a následné pocity přetlaku. Má tyto problémy již odmalička. Všimla si toho poté, co ji na to upozornil přítel, že když je v psychické pohodě, tak zuby neskřípe.
Pacient, který se stresem pracuje, je schopen v krizových situacích svůj model chování změnit a podle mé zkušenosti mnohem vice přebírá zodpovědnost za svoje zdraví a lépe vnímá signály vlastního těla.
Potom je logické spojení léčby okluzními dlahami a revize stresových podnětů a modelů chování pacientem ve spolupráci s lékařem.
Zdroj: www.praktický-život.cz