Dětská stomatologie                                                                                                 

Speciální program pro dětské pacienty v SC ALDENTA
Prevence a komfort pro děti a i pro rodiče
/ bez stresu a kazů a jejich následků pro budoucnost /

1. Pravidelné kontroly u zubního lékaře / 1x za 5 měs./ - hradí pojišťovna
2. Vyšetření laserem - Diagnodentem - při tomto vyšetření nedochází
k poškození zubních tkání tak jako u klasického vyšetření ostrou
sondou
3. Instruktáž v ordinaci dentální hygieny / pomůcky ústní hygieny, pasty
s fluoridy /
4. Testováním sliny prokážeme sklon k vyššímu výskytu zubního kazu
5. Prevence vzniku kazu: profesionální fluoridace v ordinaci
DH - 1x - 2x ročně
6. Výživový protokol určí skryté nebezpečí v přijímané stravě
7. Pečetění fisur v kombinaci s  Healozonem  / ničí všechny bakterie /
8. Bezbolestné ošetření vznikajícího kazu Healozonem
- změklý kaz znovu ztvrdne
9. Souvislost vztahu onemocnění v dutině ústní dětí a rodičů
/ genetická výbava /
10. Včasné odhalení ortodontických vad a odeslání ke specialistovi
 

 Se strachem k zubnímu lékaři? A jak na něj?                                                           

Zajímavou oblastí zubního lékařství je ošetření pacientů, kteří se bojí – to jsou zejména děti a někteří dospělí. Ti mají většinou nějaký traumatický zážitek zejm. z dětství. Je zajímavé, že i tito pacienti po několika návštěvách jsou schopni přijít do ordinace beze strachu nebo alespoň jsou schopni potřebný zákrok absolvovat. Ne však všichni.
Důležitý je přístup zubního lékaře a celého zdravotnického personálu – sestry a dentální hygienistky. Osvědčuje se nám mluvit s malým i velkým klientem a sdělovat, co budeme v průběhu zákroku dělat. Pro děti pojmenováváme např., že něco bude tlačit , něco bude foukat…..rozsvítíme sluníčko – světlo atd. Nebráníme se dotazům pacientů, klienti mají u nás s se svými dotazy dveře otevřené, vždyť se jedná o jejich zdraví, o jejich tělo. Se zodpovědností stoupá též zájem o své zuby a klesá strach, protože neznámé informace se stávají známými.
Další kapitolou je samozřejmost injekční anestezie – v dnešní době není potřeba „ nic vydržet“, ale zákrok bez bolesti je příjemný jak pro pacienta, tak pro zubního lékaře.
Se strachem se ale potýkají zejména děti. Je na nás - na zdravotnících a zejména rodičích, jak dítě na ošetření připravíme. Je nutné, aby dítě vědělo, že mu chceme pomoci – že je zoubek nutné spravit, aby i pocit z vlastních zubů byl pro dítě příjemný a že je pod standardem mít zuby ve špatném stavu, a že to takto není normální. Vždyť u dětí se rodí návyky na celý život a někdy i nepochopený princip se s ním táhne celý život.
Moje zkušenost je taková, že i strach se přenáší z úzkostného rodiče na dítě. Tyto děti je velmi obtížné ošetřit, protože rodič nefunguje jako spolupracující článek. Vztah rodič – dítě – je tady dominantní. A podle něj se odvíjí ošetření. Je to vcelku začarovaný kruh, ve kterém zubní lékař je „pasován“ do role nějakého „ nepřítele“ a v takovém kruhu je ošetření nemožné. Vyhýbáme se technikám např. HOM , kdy se ruka přiloží dítěti na ústa s projevem dominantního vztahu. Tento způsob se snad dá použít pouze u akutního ošetření. Sama jsem tohle nikdy nezkoušela a doufám, že nikdy nebudu muset, protože většinou najdeme způsob, jak s dítětem spolupracovat. A protože je každé dítě individualita – i ke spolupráci s ním vede jiná cesta.
Někdy se mi osvědčuje mu dát důležitost a požádat ho o spolupráci a rozhodnutí, abych mu „červíka“ mohla vypláchnout. Jindy pomůže pohovor dítěte s rodičem v čekárně. Je třeba taky dát dítku čas na rozhodnutí. Pomůže i zdůraznění nutnosti ošetření rodičům. I každý rodič má své zkušenosti a představy, které se někdy neshodují se skutečností. Velmi záleží na tzv. socioekonomickém faktoru.
Jinak nezbývá, než dítě ošetřit v celkové anestezii, čemuž se snažíme vyhnout vždy. Nicméně i tato varianta je někdy nutné, pokud se nedaří přimět dítě ke spolupráci tzn., aby dítě nechalo zubního lékaře ošetřit zub adekvátně, tak aby výplň nebo jiné ošetření v budoucnu neselhalo a ne pouze v strašném spěchu a rychlosti!!! Tady se přimlouvám za zubní lékaře, neboť není možné dobře ošetřit nespolupracující dítě. Není jen na stomatologovi, zda dítě odejde z ordinace spokojené a ošetřené. Zodpovědnost za průběh akce má i rodič.
V dnešní době stát neručí za stav chrupu našich dětí. Je tedy na nás rodičích a na zubních lékařích, aby tuto zodpovědnost převzali a učili své děti a předávali jim zkušenosti – co kam vede. Bez našeho dalšího vzdělávání a vyhodnocování zkušeností je to velmi obtížné.